
Ačkoli od smrti Ivety Bartošové (†48) uplynulo již 12 let, Josef Rychtář (68) na ni stále nemůže zapomenout. Zpěvačka byla podle něj jedinečná žena a žádnou podobnou už prý v životě nepotká. Dodnes mu ale některé vzpomínky způsobují bolest.
Josefe, jak se vám v současné době daří? Co je u vás nového?
Daří se mi v podstatě dobře, protože především mám klid od médií. Od toho bulváru… Protože ten bulvár, a já to zopakuji znovu a napište to, jak chcete, bulvár skutečně nese velký podíl na úmrtí mojí ženy Ivety. Tím, jak ji každodenně… Co o ní psali, pranýřovali, vymýšleli si, spekulovalo se atd. Takže…
Povídejte.
Ona byla psychicky, neřeknu labilní, ale velice citlivá a ty věci si brala. A nikdo mi to nevymluví a názor svůj nezměním, že prostě na tom ta média mají podíl. Tím, jak o ní denně psala. A Ivetka měla přístup na internet, k novinám. Já jsem jí nic nezakazoval. A možná to byla chyba. Možná kdybych ji trošku od toho stranil… Nevím. Ale já jsem ji nechtěl v žádném případě omezovat.
Je to 12 let, co Iveta Bartošová zemřela. Jak na ni dnes vzpomínáte?
Víte co, na Ivetu se nedá zapomenout. I když mám dnes už svůj osobní život a nechci už ho nějakým způsobem medializovat… Mám přítelkyni, s kterou jsem šťastný. Ale nicméně… Na Ivetu se opravdu zapomenout nedá. Ona byla jedinečná. Byla jiná. Taková druhá už v životě mou nebude. A já pevně věřím, že jestli nahoře… A já trošku v to věřím v toho Boha. Tak že se s ní snad tam setkám.
Jaký máte vztah se synem Ivety Arturem Štaidlem?
Artur… Já jsem sledoval teď pár jeho vystoupení, kdy on už se trošku s odstupem času otevřel těm určitým médiím. A mluví velice hezky, jak o mamince, o tatínkovi – o panu Štaidlovi. Já si pana Štaidla velice vážím. A je mi líto, že bohužel tedy zemřel. Ale Artur má dnes svůj život. Já mu přeji samozřejmě všechno to nejlepší nebo aby se mu dařilo. Protože přece jenom… Byl to vysněný syn Ivetky. Ivetka ho strašně milovala.
To je pravda…
Strašně ji bolelo potom, když bohužel tedy soud ho určil do péče otci. Já jsem nakonec s panem Štaidlem navázal velmi dobré vztahy. Pan Štaidl nám vlastně vyhověl, že Artura pouštěl. Takže já jsem vždycky… Artur přijel ze školy, já jsem ho vždycky v neděli večer zase dovezl k panu Štaidlovi. A samozřejmě jsem ho chránil. Nedovolil jsem, aby nějak vlastně ta média o něm psala nebo aby ho vystavovala nějakému takovému tlaku.
Poznávají vás dnes ještě lidé na ulici?
Ano, poznávají. Víte co, já jsem tak zapsaný, protože média mě tak proprala. Ale nemám s tím problém. Lidé se ke mně chovají hezky. Už ustaly i takové ty ataky, kdy mi lidé po úmrtí Ivetky volali, že jsem vrah apod. To samozřejmě už ustalo. Bylo to nepříjemné. Občas se s tím ještě setkám na Facebooku. Profil tam nemám pod svým jménem, protože bych se tam vystavoval určitým útokům těch anonymních pisatelů. I tak se tam ale najdou tací, kteří si mě vezmou do úst. Takže reaguji tak, že napíšu, že s námi nežili a nic o tom nevědí. A to je všechno. Ale na veřejnosti, ať přijdu kamkoli, jsou lidé, kteří mě poznají, pozdravíme se a život jde dál.
Zdroj: Autorský text, redakce Sparklife.cz, náhledová fotografie: Sparklife.cz
Napsat komentář